Lépe jsem fotografii porozuměl až při pracovních cestách po zemích EU v letech 2004-2005, kdy jsem měl poprvé možnost poznat kouzlo manuálního nastavení fotoaparátu (ISO, clony, času...), což považuji za zásadní krok na mé cestě k opravdové fotografii. Víc než jen cvakat mě tehdy naučila digitální elektronická pseudozrcadlovka (EVF) Kodak DX6490.
V roce 2006 jsem přesedlal na pravou digitální zrcadlovku, konkrétně Nikon D50, ke které jsem si záhy koupil Sigmu 70-300. Díky této kombinaci jsem si zamiloval focení divoké zvěře a se Sigmou jsem nafotil spoustu zajímavých snímků. Poměr cena/výkon byl u velmi levné Sigmy fascinující, nicméně po čase mi přestala stačit zejména svým krátkým rozsahem ohniskových vzdáleností.
V roce 2008 jsem ji tedy vyměnil za zoom objektiv značky Tamron, který disponoval rozsahem 200-500 mm. Tamron mě společně s fotoaparátem Nikon D80 posunul na poli fotografie zase o kus dál, dovolil mi dělat detailnější snímky. Po zhruba dvou letech jsem však zjistil, že potřebuju jít zase o něco dál, tentokrát ne na poli ohniskové vzdálenosti, ale v oblasti kvality výsledné fotografie. Cíl byl jasný - rychlé, pevné sklo s minimálním ohniskem 400 mm. Zároveň jsem požadoval lehký, skladný objektiv (kvůli focení na šoulačku) s nekompromisní kvalitou a samozřejmě za solidní cenu...
Při hledání vytouženého objektivu jsem kromě Nikkorů zabrousil také mezi výrobce třetích stran (Tamron, Tokina, Sigma), jen tak z legrace jsem podíval i na objektivy konkurenčního Canonu a nestačil jsem se divit. Canon nabízel velice solidní pevná skla za téměř lidové ceny, u zánovních či lehce "ojetých" objektivů to platilo dvojnásob. Nabídka pevných "telat" od Canonu navíc byla neporovnatelně pestřejší než u Nikonu. Po zhlédnutí několika recenzí a článků jsem se definitivně rozhodl - "půjdu do Canonu".
S obavami z let dávno minulých, kdy jsem měl zkušenosti s nepříliš povedeným Canonem 350D a jeho podobnými deriváty, jsem se rozhodl pro výhodnou koupi Canonu 50D (září 2010) a univerzálního skla canon 200/2.8. Skladný a lehký Canon 200/2.8 předvádí s tělem 50D neuvěřitelné kousky, rychlost i ostrost skla je skvělá. Velmi dobře zpracoval recenzi objektivu na svých stránkách fotograf Ondřej Prosický. S tělem Canonu jsem se přes všechny obavy sžil během dne. Samozřejmostí je pořízení Canon extenderu 2x, který z dvoustovky dělá solidní objektiv 400/5.6.
I nadále však používám zejména na reportáže Nikon D90 (náhrada za "zesnulý" D80) + skvělý Nikkor 18-200, občas provětrám také dědečka (Nikon D50), který se seťákem 18-55 a cpl B+W naprosto skvěle spolupracuje na ohnisku 18 mm (ostatní ohniska jsou téměř nepoužitelná ; )
Celkově se nevyhýbám téměř žádnému žánru. Rád fotím divoce žijící zvěř, krajinu, architekturu, reportáže, dokumenty a další.
V současnosti pracuji na pozici odpovědného redaktora zpravodaje města Břeclavi.
Foto Filip Šálek (fotografie uprostřed) a Jana Floriánová